Předně chci říci, že z přihlášení nájemníka k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k dané nemovitosti ani k vlastníkovi nemovitosti. Riziko se týká toho, pokud by nájemník byl v exekuci, exekutor by mohl přijít a zabavit některé movité věci v bytě, mimo jiné i věci, které patří vlastníkovi nemovitosti. Ten by pak musel žádat o vyřazení svých věcí ze seznamu zabavených věcí. Řešením je především pečlivé prověření nájemníka před začátkem nájmu a kvalitní předávací protokol, kde je jasně uveden seznam věcí patřících pronajímateli.

Nájemník nemůže být krácen ve svém nároku zřídit si trvalé bydliště v pronajatém bytě. Zákon chrání nájemce i v případě, že by pronajímatel nesouhlasil s tím, aby nájemce v bytě měl trvalé bydlení oficiálně přihlášené. Majitel bytu naopak může sám zrušit nájemci trvalé bydliště (ve správním řízení), v případě, že by se nájemce odstěhoval, aniž by se odhlásil z bytu. 

Pro pronajímatele je trvalý pobyt nájemce rizikový z důvodu případné exekuce. Pokud se nájemce dostane do problémů s exekucí, tak exekutor jako první zamíří na místo trvalého pobytu nájemce. Zde může zabavit jeho majetek. Nemovitost jako taková je chráněna, protože v katastru nemovitostí je uveden vlastník, tedy pronajímatel. Pokud jde o movité věci pronajímatele nacházející se v pronajatém bytě, doporučujeme při počátku nájmu sepsat seznam tohoto vybavení, které je ve vlastnictví pronajímatele. Tento seznam je zapsán v Protokolu o předání nemovitosti a sepisuje se nejen z důvodu kontroly při předávání bytu při skončení nájmu, ale právě i z důvodu prokazatelného oddělení majetku nájemníka od majetku pronajímatele v případě exekuce na nájemníka.  Ještě je nutno připomenout, že souhlas pronajímatele již není k přihlášení trvalého pobytu nutný, stačí k tomu nájemní smlouva. Úřad má povinnost, splní-li občan zákonné podmínky (dle zákona č. 133/2000 Sb. o evidenci obyvatel) trvalý pobyt nájemce zaevidovat i v případě, že s tím pronajímatel nesouhlasí.  

Problém by mohl nastat, když by se nájemník dostal do exekuce, pak by se to týkalo i věcí, které v bytě máme ponechané, pokud nemáme dokument/účtenku, že vybavení je naše.